BLOG:
Architekt v Římě - I. část

Návštěva Říma. Událost pro architekta stejně zásadní, jako pro filmaře procházka Hollywoodem nebo pro programátora cesta do Silicon Valley. 

Řím je úžasný. Na každém kroku přelomová stavba. K tomu vztyčené obelisky a fontány. Výborné jídlo i víno. 

Velmi stručné představení Říma

Řím, město na řece Tibeře, byla ve starověku metropole na sedmi pahorcích s více než milionem obyvatel. Ve středověku počet lidí klesl na pár tisícovek, aby dneska byl zase někde ke dvěma milionům. Rozsah antické slávy značí prstenec aureliánských hradeb ze 3. století, který město dodnes obepíná. A také z dalšího strategického díla město těží doposud – díky antickým akvaduktům, vedoucích z hor, je zajištěn přívod čerstvé vody do města a početné fontány jsou plné i během vyprahlého léta. 

Nejvýznamnějšími investory starověkého období, už z podstaty věci, byli diktátoři – císaři. Někteří byli významnými všestrannými osobnostmi (Hadriánus, milovník lovu, filosofie, umění a architektury, opravil Pantheon, chrám všech bohů), jiní spíše pragmatiky (Flavius - stavitel Kolosea, ve kterém krmil lid zážitky).

Antické stavby po rozpadu říše zapadávaly odpadky, zarůstaly zelení a byly rozebírány jako zdroj stavebního materiálu. Další pro město významnou epochou byl návrat papežství do města a období renesance a baroka. Významnými investory byli po celou tuto dobu papežové. Ti si hýčkali nejlepší umělce, kteří inspiraci čerpali z kamenných trosek ukrytých pod vrstvou terénu. Mezi architekty, jejichž jména stojí určitě za zapamatování, patří z doby renesanční Bramante (1444-1514), Michelangelo (1475-1564) a Giacomo della Porta (1532-1602) a z doby navazujícího baroka především dva vrstevníci, architekti Bernini (1598-1680) a Borromini (1599-1667).

V Římě tak vznikly v tomto období nejen technicky a esteticky převratné církevní chrámy, důstojné paláce a příměstské vily v architektonizovaných zahradách, architekti také navrhovali nové kompoziční osy – ulice a zdobili náměstí. Tyto v minulosti vytvořené hodnoty zůstaly výborně zachovány v kompaktní struktuře města dodnes. Dneska ale nutno připočíst ohromné množství skútrů, automobilů a turistů.

Kterak se sedm pahorků pokrytých pastvinami postupně proměnilo v dnešní Město s neuvěřitelným množstvím památek, protkané kompozičními osami dlouhých ulic, náměstími, vyhlídkami i klidnými zákoutími, nejlépe oceníte pěší procházkou. Nejlépe na jaře nebo na podzim, kdy nepadají teplotní rekordy. Donedávna v Itálii fungoval dubnový „Týden kultury“ (Settimana della cultura), během kterého byla většina jinak zpoplatněných památek zdarma. Letos byl z finančních důvodů zrušen.

Několik postřehů a srovnání s naší kotlinou:

Řím není Paříž, spíše Praha!

Netřeba utrácet za taxíky nebo autobus, měřítko města je dělané pro chůzi - stačí nohy. Řím není Paříž! Místo širokých bulvárů jsou úzké ulice. Řím má lidské měřítko podobně jako historické centrum Prahy. A vzdušná vzdálenost napříč nejzajímavějším centrem - mezi Koloseem a bazilikou Sv. Petra - je přibližně stejná jako mezi Pražským hradem a Mírákem. Pro srovnání, v centru Paříže ta samá vzdálenost znamená jen část diametru mezi Louvrem a Vítězným obloukem na Etoile. Řím je město pro pěšího poutníka, nikoli pro Napoleona na koni.

Městský „Park“ a „park“

Výborně se odpočívá pod korunami piniových hájů! Dejte alespoň hodinku v nějakém římském parku, v zahradě, doporučuji třeba tu kolem vily Borghese a Giulia.

Ve stinném klidu (nikoli ale „o samotě“!) si uvědomíte, co to je opravdový městský park. Místo, kterému už jeho rozměry a umístění v městské struktuře zaručí, že tu najdete pozitivní „mikroklima“. Že tu najdu to, za čím sem jdu – jinou míru ruchu, hluku, plochy na sednutí či lehnutí. Park musí být místo s vlastní atmosférou, správou i režimem. Parkem není jen jakékoli místo se stromy, byť po jakékoli zeleni veřejnost velmi často volá. Parkem není zarostlé prostranství na křížení ulic, s lavičkami a s bezdomovci. To už je ale asi téma na nějaký samostatný blog...

Po čtyřech dnech v Římě

Musím říci, že, ač vládnu francouzštinou, město mne získalo asi ještě víc, než návštěva Paříže, kterou jsem dosud pokládal za svou srdeční záležitost. Možná to bylo vhodnou dobou návštěvy – začátkem dubna, kdy je v Římě v plném proudu příjemné předjaří, nikoli ale turistická sezóna.

Proto mi věřte: Duben v Římě? DOPORUČUJI!

V dalším díle o Římě bude řeč o tom, co je podle mého názoru "nádherné náměstí".

Pokud bude čas, následovat by mohly články "Nádherná architektura" (foto nahoře), a "Nádherný detail" (foto dole). Toho všeho je totiž Řím plný!